Fotometrické stanovení zákalu měřením rozptýleného záření (světla) pod úhlem 90°
Parametry přístroje |
Měření
Popis konkrétního typu nefelometru |
Příklady měření pomocí nefelometru
Stanovení zákalu kapalin v tzv. nefelometrickém uspořádání patří mezi historicky nejstarší a pravděpodobně i nejpoužívanější techniky studia molekulárního i nadmolekulárního rozptylu světla již od konce minulého století. Boční rozptyl světla v zakalených kapalinách je znám v litaratuře jako Tyndallův jev a vyskytuje se hlavně v makromolekulárních a koloidních soustavách, ve kterých intenzita bočně rozptýleného světla je řádově srovnatelná s intenzitou světla rozptýleného v dopředném směru.
Úhlové uspořádání měřené intenzity (výkonu) optických svazků v typickém
nefelometru je schematicky nakresleno na obrázku:
Intenzita světla rozptýleného kolmo vůči budícímu svazku do prostorového úhlu WQ se poměruje intenzitou světla rozptýleného do prostorového úhlu W0 ve směru budícího svazku.
Parametry přístroje
K fotometrickému stanovení nefelometrického zákalu vody lze použít libovolný přístroj, který splňuje následující požadavky vymezené normou [2]:
- vlnová délka dopadajícího záření l musí být 860 nm.
- šířka spektrálního pásu dopadajícího záření dl se musí rovnat nebo být menší než 60 nm.
- vstupní záření musí být rovnoběžné a jakákoliv sbíhavost nesmí překročit 1,5°.
- měřící úhel svíraný optickými osami dopadajícího a odraženého záření musí být 90° ± 2,5°.
- úhel apertury (viz obr. 1) WQ má být ve vzorku vody mezi 20° až 30°.
Měření
Vlastní měření se provádí v čisté kyvetě naplněné dobře promíchaným vzorkem. Zákal se změří ihned po promíchání dle návodu k přístroji. Výsledky měření zákalu vody nefelometrem splňujícím podmínky a) až e) normy [2] se uvádějí v nefelometrických zákalových jednotkách ZFn takto: pro zákal menší než 1 ZFn na nejbližší 0,01 ZFn, pro zákal v rozmezí 10 ZFn až 100 ZFn na nejbližší 1 ZFn a pro zákal větší než 100 ZFn na nejbližších 10 ZFn.