Z teoretických i praktických důvodů se zákal kapalin měří empirickými metodami. Základní metody měření zákalu vody i ostatních kapalin se opírají o měření útlumu zářivého toku světelného svazku, procházejícího kapalinou, anebo o měření intenzity rozptýleného záření.
V souladu s normou [2], jakož i z důvodů didaktických, jsou v této kapitole uvedeny obě metody objektivního měření zákalu pomocí turbidimetrů a nefelometrů.
Na měření zákalu vody působí i rozpuštěné barvotvorné látky, které absorbují viditelné světlo. Tento vliv lze podstatně omezit, jestliže se měří zákal vody při vlnových délkách větších než 800 nm nebo takových, pro které platí a(l) << m(l)
Pro stanovení zákalu kapalin, zvláště pak vody se používají normativní metody jak pro měření v přírodním terénu, tak i pro kvantitativní měření zákalometry: